Čtyři matky (Four Mothers) jsou přesně ten typ filmu, na který jdete s mámou do kina. Nebo po kterém mámě aspoň zavoláte. Irská komedie Darrena Thorntona nenadělala velký rámus, a přesto si našla cestu k divákům. V novém dílu Filmopisu jsme ji probrali se Sárou. Já dávám sedm bodů z deseti, Sára osm.
Filmopis · článek · 29. října 2026
Text je bez spoilerů. Z děje popisuje jen výchozí situaci filmu.
Základní údaje
Původní název: Four Mothers
Země a rok: Irsko, 2024
Stopáž: 89 minut
Režie: Darren Thornton
Scénář: Darren Thornton a Colin Thornton
Kamera: Tom Comerford
Hrají: James McArdle (Edward), Fionnula Flanagan (Alma), Dearbhla Molloy, Stella McCusker, Paddy Glynn, v menší roli Rory O’Neill
Předloha: volný remake italské komedie Sváteční oběd Gianniho Di Gregoria z roku 2008
Česká distribuce: Asociace českých filmových klubů, v kinech od konce ledna 2026
Kde film vidět
Kina a filmové kluby: do českých kin film uvedla Asociace českých filmových klubů na konci ledna 2026. Promítá se v původním znění s českými titulky.
O čem to je
Edward je něco přes čtyřicet, je gay, žije v Dublinu a píše knihy pro mladé čtenáře. Konečně se mu začíná dařit: jeho román má vyjít ve Spojených státech a nakladatel pro něj chystá čtrnáctidenní propagační turné po Americe.
Alma, jeho máma, je po mrtvici, nemůže mluvit a potřebuje skoro nepřetržitou péči. Domlouvá se přes tablet, do kterého píše a který její slova čte syntetickým hlasem. Edward je na péči sám.
Pak přijde rána: dva Edwardovi kamarádi a k tomu jeho terapeut odletí na víkend na Gran Canarii, na Pride v Maspalomas. Své matky mu nechají doslova přede dveřmi.
Jean, Maude a Rosie mají každá svoje zvyky, požadavky a hlavně názory. Edward se mezitím snaží vyřizovat telefonáty kvůli knize, psát další rukopis, vařit, uklízet a uklidňovat čtyři hádající se dámy.
Film není postavený na velkých zvratech. Jde spíš o to, jak se postavy postupně poznávají a co si navzájem dají. Víc neprozradím.
Herci a postavy
James McArdle jako Edward: pro McArdla, kterého můžete znát z divadla nebo z britských seriálů, je to první velká hlavní role ve filmu. McArdle je Skot, a přitom jeho irský přízvuk je podle irských recenzentů naprosto přesvědčivý. Edward není žádný hrdina, je to hodný chlap, který neumí říct ne. Jeho úzkost je skoro fyzicky cítit, ale McArdle ji hraje s humorem, takže se mu smějete a zároveň mu fandíte.
Fionnula Flanagan jako Alma: skutečná legenda irského filmu i divadla dostala úkol, který by spousta herců odmítla. Celý film nepromluví ani slovo, a přesto je to nejvýraznější postava. Všechno zahraje očima, drobným gestem, pohledem na Edwarda. A přes tablet má nejostřejší hlášky celého filmu.
Syn a máma: tahle dvojice je srdcem filmu. Je mezi nimi spousta lásky, ale i spousta nevyřčeného. A ta nevyřčenost je tady doslova.
Další tři matky: hrají je Dearbhla Molloy, Stella McCusker a Paddy Glynn, zkušené herečky, které spolu hrají s obrovskou chutí. Kritici se docela shodují, že právě tyhle čtyři dámy film drží pohromadě.
Drobnost pro fanoušky: v menší roli se objeví i Rory O’Neill, v Irsku známý spíš jako drag queen Panti Bliss.
Předloha a osobní stopa
Sváteční oběd: malá, skromná italská komedie o muži v Římě, kterému během srpnových svátků podstrčí do péče několik starších dam. Velmi osobní film, režisér v něm sám hrál hlavní roli.
Přesun do Dublinu: bratři Thorntonovi vzali kostru předlohy, ale nekopírují ji. Scénář začali opravdu psát až po smrti své vlastní matky a ta upřímnost je na filmu znát. Je v něm únava, láska i tichý pocit viny, když na chvíli chcete myslet jen na sebe.
Synové jsou gayové: film z toho nedělá hlavní téma ani problém. Přiznává, že tihle muži vyrůstali v Irsku, které k homosexualitě nebylo vlídné, ale nestaví na tom drama. Spíš ukazuje, jak různě se s tím jednotlivé matky vyrovnaly.
Druhý film bratrů: jejich celovečerní prvotina A Date for Mad Mary (2016) měla v Irsku velký úspěch.
Řemeslo a humor
Komorní film: kameraman Tom Comerford točí hodně zblízka, v těsných interiérech domu. Máte pocit, že jste tam s postavami zavření. A to sedí, protože Edward je vlastně v pasti, ve vlastním domě a obklopený čtyřmi dámami, které ho nepustí.
Irský humor: suchý, trochu jízlivý, ale nikdy zlý. Dámy si nic neodpustí, navzájem se špičkují a Edwarda občas ponižují úplně bez skrupulí.
Laskavost: film se nikomu nevysmívá. Ani matkám, ani synům, kteří utekli na párty. Všichni jsou lidi, kteří dělají, co umějí.
Vtipná shoda: Alma mluví syntetickým hlasem a naši recenzi v podcastu taky slyšíte z umělých hlasů. Jen Alma má lepší pointy.
Ocenění
Londýnský filmový festival: světová premiéra a divácké ocenění.
Letní filmová škola Uherské Hradiště: vítěz diváckého hlasování, díky kterému se film dostal do české distribuce.
Poctivé výhrady
Předvídatelnost: podle Sáry je to celé dost předvídatelné. Zhruba od prvních minut tušíte, kam to směřuje, a film vás opravdu nepřekvapí.
Sitkomový rytmus: některé scény s matkami působí jako epizoda televizního sitkomu. Vtipná situace, další, hádka, smíření. Ten rytmus je občas až moc známý.
Kde je film nejsilnější: když se zaměří na Edwarda a jeho vlastní příběh, na chvíle, kdy je sám a přemýšlí, jestli má právo na vlastní život.
Opatrnost: někteří kritici říkají otevřeně, že je to příjemný film, který za pár týdnů zapomenete, a že se bojí víc riskovat. Chce vás pohladit, ne znepokojit.
Na druhou stranu: ne každý film musí být revoluce. A necelá hodina a půl je přesně tak akorát, film se nevleče.
Naše hodnocení
Já (Robynson): sedm bodů z deseti. Laskavý, dobře zahraný a upřímný film. Jen mu chybí trochu odvahy, aby byl opravdu výjimečný.
Sára: osm bodů z deseti. Hlavně kvůli Fionnule Flanagan. Herečka, která celý film nepromluví a stejně ukradne každou scénu, si bod navíc zaslouží.
Na čem se shodneme: pokud si z filmu máte odnést jediné jméno, je to Fionnula Flanagan.
Pro koho je a pro koho ne
Pro vás, pokud jste se někdy starali o stárnoucího rodiče, nebo to máte teprve před sebou. Film o tom mluví s humorem, ale zároveň úplně vážně.
Pro vás, pokud máte rádi britské a irské komedie, kde se nic velkého nestane, a přesto odcházíte z kina s úsměvem.
Pro vás, pokud s mámou zrovna nemluvíte tolik, kolik byste měli. Po tomhle filmu zvednete telefon.
Spíš ne, pokud čekáte něco ostřejšího, odvážnějšího nebo plného zvratů.
Závěrem
Čtyři matky jsou malý film s velkým srdcem. Jděte na ně v původním znění s českými titulky, užijte si ten nádherný irský přízvuk a Fionnulu Flanagan, která toho nenamluví nejvíc, a přesto řekne nejvíc. A pak zavolejte mámě.
Zdroje
Scénář epizody Filmopis: Čtyři matky (Robynson a Sára, 29. 10. 2026) – hlavní zdroj údajů a hodnocení v článku
AČFK: Do kin přichází Čtyři matky, vítěz LFŠ uvádí – https://acfk.cz/do-kin-prichazi-ctyri-matky-vitez-lfs-uvadi/
AČFK / LFŠ: Vítězným filmem v sekci LFŠ uvádí jsou Čtyři matky – https://acfk.cz/viteznym-filmem-v-sekci-lfs-uvadi-jsou-ctyri-matky/
BFI: 68th BFI London Film Festival (divácká ocenění) – https://www.bfi.org.uk/london-film-festival/news/68th-bfi-london-film-festival-highest-person-audience-10-years
BFI: Four Mothers – https://www.bfi.org.uk/bfi-film-releases/four-mothers
British Council Films: Four Mothers (štáb a obsazení) – https://filmsandfestivals.britishcouncil.org/projects/four-mothers
IFTN: Four Mothers wins audience award at LFF (obsazení včetně Roryho O’Neilla) – https://www.iftn.ie/news/?act1=record&aid=73&force=1&only=1&rid=4295927&tpl=archnews
Wikipedia (EN): Four Mothers (2024 film) – https://en.wikipedia.org/wiki/Four_Mothers_(2024_film)
