Spider-Man: Zbrusu nový den navazuje čtyři roky po událostech filmu Bez domova. Peter Parker žije v New Yorku osamoceně: svět včetně lidí, kteří mu byli nejbližší, na něj zapomněl, a on přesto dál plní roli místního ochránce. Snímek režiséra Destina Daniela Crettona se tím vrací k civilnějšímu jádru postavy a zároveň posouvá sérii k vážnějšímu tónu. Nejde o kosmické dobrodružství, nýbrž o příběh ceny rozhodnutí, která v mládí působí jako nutná oběť a později se ukazují jako trvalý zásah do cizích životů.
Ústřední napětí filmu lze číst jako otázku, zda má jednotlivec právo rozhodovat za druhé, i když se domnívá, že jedná v jejich zájmu. Závěr předchozího dílu, v němž se Peter vymazal z paměti okolí, aby je ochránil, zde není potvrzen jako hrdinský čin, ale ponechán jako otevřený problém. MJ a Ned pokračují v životech bez vzpomínky na něj a bez možnosti volbu odmítnout. Ochrana, kterou jim vnutil, jim současně odňala autonomii. Film tuto okolnost neřeší útěchou ani morálním rozhřešením; nechává ji působit jako trvalý důsledek. Právě v tom se Zbrusu nový den vzdaluje běžné superhrdinské zápletce a blíží se etické úvaze o paternalismu: dobrý úmysl neruší fakt, že šlo o rozhodnutí učiněné místo těch, kterých se týkalo.
S tím souvisí druhá rovina, otázka hrozby, která nevzniká z vnější katastrofy, ale z přesvědčení, že vlastní moc opravňuje nadřadit svou vůli vůli ostatních. Protivník schopný ovládat lidi tuto logiku dovádí do krajnosti. Rozdíl mezi ním a hrdinou přitom není tak ostrý, jak by žánrová konvence naznačovala. Jeden bere druhým vůli, protože se považuje za oprávněného určit, co je pro ně správné; druhý jim už dříve vzal vzpomínku z téhož důvodu. Vedle toho stojí Punisher jako krajní varianta téhož postoje, člověk, který si přisvojil právo trestat, protože považuje svůj soud za spravedlivější než řád, a Hulk jako síla, která už dávno není pouze nástrojem svého nositele. Peter mezi těmito polohami zůstává postavou, která chce jednat v zájmu druhých, a přitom už jednou rozhodla za celé okolí. Hrozba tak není lokalizována v laboratoři ani v kosmu, ale v pocitu, že síla, ať už fyzická, nebo morální, opravňuje potlačit cizí volbu.
Tomu odpovídá i způsob, jakým je pojata fantastická složka. Fyzické změny, jimiž Peter prochází, nejsou jen záminkou k novému kostýmu; fungují jako biologický a psychologický experiment, v němž tělo přestává být spolehlivým nástrojem vůle. Akční sekvence, zejména ta situovaná do mrakodrapu, zůstávají čitelné a slouží vyprávění, místo aby je překrývaly. Efekty tu nejsou samoúčelné. Humor nezmizel, ale přestal být únikem od konfliktu. Herecky snímek těží především z Hollanda, který Petera zbavuje dřívější roztomilé nervozity a hraje ho jako unaveného, uzavřeného člověka. Jon Bernthal dodává Punisherovi rys profesionální mrzutosti, Sadie Sinková přivádí postavu, která Peterovi nedovolí setrvat v izolaci.
Konstrukce celku je slabší než jeho tematické jádro. Stopáž dvou hodin a dvaceti pěti minut je naddimenzovaná, střední část se rozpadá na epizody spojené spíše sledem událostí než příčinnou vazbou a množství postav přesahuje to, co vyprávění dokáže unést. Hlavní protivník zůstává funkční spíše jako princip ovládnutí než jako charakter. Třetí akt navíc část morálního napětí obětuje přípravě navazujících snímků marvelovského univerza. Chemii mezi Hollandem, Zendayou a Jacobem Batalonem scénář omezuje právě tím, co je jeho nejsilnějším nápadem: světem, který na Petera zapomněl. Několik dějových zkratek je v důsledku toho zjevných. Psychologická linka osamělosti je přesná, architektura zápletky už méně.
Zbrusu nový den tak není nejpřesvědčivějším zpracováním Spider-Mana, ani uzavřenou etickou tezí. Je to však snímek, který v žánru určeném především mladšímu publiku formuluje dvě související otázky: zda ochrana vnucená v cizí prospěch zůstává ochranou, a jak se společnost má postavit k moci, která si osobuje právo podřídit si vůli druhých. Obě ponechává otevřené. Právě v tom je jeho přínos zřetelnější než v podívané, kterou sdílí s většinou současných superhrdinských filmů.
Informace od distributora:
Spider-Man: Zbrusu nový den
Svět na Petera Parkera zapomněl. On ale nezapomněl na něj. Téměř pět let po událostech filmu Bez domova se Tom Holland počtvrté vrací v kostýmu Spider-Mana – tentokrát pod vedením režiséra Destina Daniela Crettona, v příběhu, který místo větší podívané sází na větší hloubku.
Na začátku filmu Spider-Man: Zbrusu nový den uplynuly od konce předchozího dílu čtyři roky. Aby Peter zachránil svět, musel se vymazat z paměti všech lidí – včetně své životní lásky MJ a nejlepšího kamaráda Neda. Zůstal sám a rozhodl se odsunout Petera Parkera stranou. Poprvé tak diváci uvidí Spider-Mana na plný úvazek: hrdinu, kterého zformovala ztráta a pohání ho odpovědnost.
Tlak osamění však v Peterovi spouští proměnu, kterou možná nedokáže ovládnout. A právě ona může být jedinou zbraní proti nové hrozbě – protivníkovi, kterého nikdo nedokáže ani spatřit.
„Je to film o okamžiku, kdy mladí lidé hledají vlastní identitu a stávají se dospělými,“ říká Holland. „Aby ochránil MJ, Neda i celý svět, přinesl Peter nejvyšší oběť, a ta má katastrofální dopad na jeho osobní život, a dokonce i na jeho zdraví.“
Od přátel k cizincům
Zatímco Spider-Man zůstal v New Yorku, Ned a MJ vystudovali MIT a vracejí se do města jako mladí dospělí. Peter se snaží nesledovat jejich sociální sítě, ale nedokáže si pomoci. Když zjistí, že spolu budou bydlet, je to pro něj zvlášť bolestné. „To byl vždycky jeho sen – žít v bytě se dvěma nejlepšími přáteli,“ vysvětluje Cretton. „Teď ale stojí venku a dívá se dovnitř.“
Přiblížit se jim nesmí: nikdo, kdo zná Spider-Manovu totožnost, není v bezpečí. Spider-Man proto musí odvrátit zrak, i když MJ naváže vztah s jiným mužem. Zendaya, která se vrací jako MJ, přesto naznačuje, že pouto úplně nezmizelo. „Nemyslím, že MJ přesně ví, co to je, ale vnímá, že něco není úplně v pořádku.“
Tvůrci se při práci s motivem ztráty paměti inspirovali skutečností. „V reálném životě se něco podobného může stát, když blízký člověk trpí demencí,“ říká Cretton. „Známe ale mnoho případů, kdy lidé s takovou ztrátou paměti něco pocítí – třeba díky hudbě.“
Hlavním tématem filmu je tak komunita a sounáležitost. „Hlavní oblouk Peterovy cesty spočívá v tom, že pochopí, že to sám nezvládne,“ říká Holland. Peter totiž nejen zjišťuje, že na něj zapomněli všichni ostatní – začíná zapomínat i on sám, kdo vlastně Peter Parker je.
Punisher, Hulk a galerie padouchů
Ve filmu se poprvé na velkém plátně objeví Frank Castle alias Punisher. Jon Bernthal se k roli vrací po seriálech Daredevil a The Punisher. Přestože Punisher debutoval v komiksu o Spider-Manovi, v hraném filmu se obě postavy setkávají poprvé. Castleova brutální spravedlnost nutí Petera přemýšlet, kde končí odpovědnost a začíná pomsta.
Vztah obou hrdinů se během natáčení vyvinul od vzájemné nevraživosti k „sourozenecké rivalitě na steroidech“. Pomohlo dlouholeté přátelství herců – Bernthal kdysi Hollandovi pomáhal při kamerových zkouškách na jeho prvního Spider-Mana. „Frank Castle je pro Spider-Mana odstrašujícím příkladem,“ říká Cretton. „Frankovo varování Peterovi zní: ‚Nedopadni jako já.‘“
Když u Petera začne nečekaná proměna, obrátí se o radu na někdejšího kolegu z Avengers, doktora Bruce Bannera (Mark Ruffalo). Ten si ho samozřejmě nepamatuje. Film navíc připravuje půdu pro souboj Spider-Mana s Divokým Hulkem – inteligentní Hulk z Avengers: Endgame je pryč a Banner se vrací ke kořenům. „Pro mnoho lidí představuje nejikoničtější komiksovou dvojici Spider-Man a Hulk,“ říká Cretton.
Nové tváře přináší Sadie Sink, hvězda seriálu Stranger Things, a Tramell Tillman, držitel Emmy za seriál Odloučení. Michael Mando se vrací jako Scorpion, Marvin Jones III hraje Tombstonea a Liza Colón-Zayas z Medvěda ztvárňuje detektivku Jean DeWolff. Objeví se také Boomerang, Tarantula a temná organizace The Hand.
Proměna a neviditelný nepřítel
Osamění Petera mění i fyzicky. Jeho zostřené smysly se dál prohlubují a město kolem něj pulzuje jako živý organismus. Zlom přijde na večírku, kde Peter uvidí MJ líbat se s novým přítelem. Po návratu domů usne – a probudí se v kokonu z pavučin. „Říkáme tomu jeho ‚proces svlékání‘,“ směje se Cretton. Banner ho varuje: „Jestli vaše DNA mutuje, může to být nesmírně nebezpečné.“
Největší záhadou filmu zůstává nový protivník, kterého lze cítit, ale ne vidět. Tvůrci jeho totožnost tají, Cretton však prozrazuje, že nejde o ducha ani démona. „Je to člověk, který dokáže své vědomí přenést do mysli někoho jiného a v podstatě ho ovládat jako postavu ve videohře,“ říká. Do Spider-Manovy mysli se mu proniknout nepodaří – a právě to ho fascinuje.
Glasgow místo New Yorku a oblek z vlastní dílny
Cretton přebírá režii po Jonu Wattsovi, který natočil předchozí trilogii. Kevin Feige o něm mluví jako o umělci, který je zároveň fanouškem, a podle Amy Pascal Destin „umí spojit akci se srdcem“.
New York, který Cretton nazývá motorem Spider-Mana, vznikal převážně ve Spojeném království. Natáčelo se hlavně v Glasgow, jehož pravoúhlá síť ulic připomíná Manhattan. Tvůrci kladli důraz na skutečně postavené dekorace a úvodní montáž odkazuje na pět až šest klasických komiksových obálek.
Kostýmní výtvarnice Sanja Milković Hays nejprve nechala Hollanda vyzkoušet obleky Tobeyho Maguirea, Andrewa Garfielda i jeho vlastní. Nový oblek působí jako něco, co si Peter sestavil a opravuje sám, bez cizí technologie. „Oblek je nedokonalý stejně jako Peter – a právě tato nedokonalost mu dává duši,“ říká Hays.
Holland natáčel co nejvíce kaskadérských scén sám, v čemž mu pomáhala jeho průprava z gymnastiky a tance. Pro záběry z pohledu Spider-Mana nosil speciální helmu s kamerou, takže se v podstatě stal vlastním kameramanem. Kameraman Brett Pawlak a zvukaři navíc chtěli, aby diváci houpání městem nejen viděli, ale i fyzicky cítili.
Každé ráno zbrusu nový den
Emocionálním jádrem filmu je dospívání a přijetí toho, že se Peter nemůže vrátit k tomu, kým býval. „Tón filmu je dospělejší,“ říká Holland. „Opravdu si myslím, že je to náš zatím nejlepší film.“ Cretton dodává: „Loučení s předchozími kapitolami je smutné. Zároveň je ale vzrušující vědět, že každé ráno přináší zbrusu nový den.“